Strážce 4

Další dávka z kapátka. Polgaro, můžeš si vydechnout:)

Kapitola čtvrtá.

Jdi pryč!!!

Pokusil se propojit svoje vědomí s jejím, aby ji uvedl do vulkanského uzdravovacího transu. Mnemo mu v tom kladla zoufalý odpor. Využívala všech technik, které se naučila na Vulkanu, ze všech svých sil, aby Sevokovi zabránila nahlédnout do její mysli. Sevok se to nesnažil pochopit. To, co se chystal udělat, ji mohlo zachránit, a jedině proto se k tomu odhodlal.

Jdi pryč! Já to nechci!!

Sevok zjistil, že Přátelé skutečně myslí v obrazech. V obraze, který vytvořily Mneminy myšlenky, ji spatřil ležící na zemi v raketoplánu a sebe nad ní. Obraz Mnemo zvedl ruce a pokusil se servat si Sevokovy ruce z tváře. Byl na Mnemo napojený, ale nedařilo se mu ponořit se do jejího vědomí. Vytvořila si ochrannou bariéru, která se v jejím metaforickém myšlení zhmotnila jako silná vrstva ledu na hladině oceánu. Sevok stál na jeho pevném povrchu a tam někde pod ním, v hloubce temných vod, bylo Mnemino vědomí.

V této přízračné krajině se Sevok rozhlížel po způsobu, jak by pronikl pod led. Najednou si povšiml, že ledová vrstva se poznenáhla ztenčuje a zprůsvitňuje. Pochopil, že Mneminy obranné schopnosti slábnou společně s tělem a že už nemá moc času. Mnemo už nedokázala udržet bariéru před svým vědomím. Led najednou zmizel úplně a Sevok se propadl do černých vln. Odněkud zdola připluly zelené řasy, omotaly ho a zacpaly mu ústa. Sevok klesal stále hlouběji.

Snažil se zorientovat a bojoval, aby si zachoval svou vlastní celistvost. Teď už byl uvnitř a mohl zničit tuto smrtící metaforu, nahradit ji svým obrazem. Vytvořil pro Mnemo obraz bludiště, kde se chodby a sály splétaly a rozbíhaly do nekonečna. Stál uprostřed jednoho sálu a rozhlížel se.

Mnemino vědomí před ním leželo jako rozevřená kniha. Vydal se do bludiště chodeb a všude nacházel obrazy jejích vzpomínek. Potkal sám sebe, tak, jak ho viděla ona, na Vulkanu před patnácti lety. Potkal se ještě v mnoha podobách, v nichž se nepoznával. Byly to Mneminy fantazie o něm, sny, které se nikdy nesplnily. V jediné vteřině si prožil několik válečných dnů v řadách Maquis. Bloudil a hledal oheň, ve kterém zhmotnil Mneminu bdělou vůli. Až se mu podaří uhasit ten oheň, upadne Mnemo do vulkanského transu. Nebude ji vyčerpávat pocit bolesti ani snaha zůstat vzhůru. Přežije, než přijde pomoc.

Cítil, jak se Mnemo uklidňuje. Její vědomí usínalo a Sevok se z něj jemně vymanil. Teď, když si navykl na tuto tak zvláštní mysl, napůl lidskou a napůl naprosto jedinečnou, pohybovalo se mu zde lehce. Oddělil propletené myšlenky a opustil její vědomí.

Vrátil se do sebe a otevřel oči. Celé to netrvalo víc než půl minuty, ale připadalo mu to jako celá staletí. Prohlédl si Mnemo. Byla v transu, ale oči měla otevřené, Sevok měl náhle pocit, jako by se na něj vědomě dívala. Opět ho zaplavil pocit zhnusení sama sebou, ale usilovně se snažil, aby nepronikl do vyšších hladin vědomí. Její ruce skutečně svíraly jeho zápěstí. Jemně jí rozevřel zaťaté prsty a ruce položil na zem.

***

Transportní paprsek zabzučel a v raketoplánu se zhmotnila postava zdravotníka. Okamžitě se sklonil k Mnemo s trikodérem v ruce. Zatímco trikodér pracoval, mladík si zběžně změřil Sevoka. Jeho typicky vulkansky povznesený výraz a žádná viditelná zranění ho zřejmě uklidnily. Potom vytřeštil oči na trikodér.

"Ona je v transu?!" Sevok se spokojil s přikývnutím. Lékař si ho prohlédl se směsicí ohromení a úcty.

"Slyšel jsem, že dostat Přátele do transu je nemožné. Možná to, že je míšenka?....každopádně jí to zachránilo život. Děkuju vám za ni, komandére."

Potom v něm zvítězil střízlivý duch zdravotníka a aktivoval komunikátor. "Tři do paprsku. Rovnou na ošetřovnu."

Ve staniční nemocnici se Mnemina těla ujal další lékař společně se svými asistenty. Mladý doktor se věnoval Sevokovi. Mohl jen konstatovat, že se mu skutečně nic nestalo. Nechal si vyprávět, co se dělo uvnitř mlhoviny. Sevok byl však maximálně stručný. Ignoroval lékařovu snahu udržet ho pár hodin na ošetřovně "na pozorování" a zmizel.

U prvního interkomu se ohlásil kapitánovi Lowellovi.

"Že jste v pořádku? To už vím. Mám zprávu z nemocnice."

"Pane, žádám vás o dovolení zůstat ještě chvíli na stanici."

"Jde o to, o co si myslím, že jde, Jedničko?"

"Pane..." K Sevokově ulehčení ale Lowell nečekal na odpověď.

"Za dvacet minut startujeme, pane Sevoku. Do té doby si dělejte co chcete..." Sevokovi se zazdálo, jako by v kapitánově hlase, zkresleném interkomem, zaslechl spiklenecký podtón, ........"ale při prvním náznaku další nevítané návštěvy z Gama kvadrantu očekávám plnou bojovou pohotovost a celou posádku na svých místech." Kapitán přerušil spojení. Sevok se vydal směrem k nákladovému prostoru číslo tři.

Uprostřed jinak prázdné podlahy nákladového prostoru tu stál raketoplán, jak ho sem dopravil tažný paprsek. Na mnoha místech byly znát ožehlé stopy po zásazích phasery. Několik segmentů pláště bylo ztracených. Levá gondola hypermotoru byla velmi těžce poškozená, ale Sevok nepochyboval, že to půjde opravit. Víc ho zajímalo tajemství uvnitř záďové sekce Sonny, které před ním Mnemo tak pečlivě skrývala. Něco, co vydávalo slaboučkou modrou záři. Vstoupil dovnitř.

Přepážka, která zakrývala záďovou sekci, musela při nějakém zvlášť silném otřesu prasknout. Nevšiml si toho předtím v raketoplánu, až teď, když tu panovala tma. V dlouhé úzké prasklině totiž zpozoroval slabé mihotání, jakoby silové pole. Prohlédl si okraje přepážky, aby našel mechanismus, kterým se otvírá. Vzpomněl si, že Mnemo předtím kryt jen tak zaklapla, ale stále nemohl žádné ovládací prvky najít.

Pak objevil senzory. Všude po okraji krytu byly umístěny malé senzorické buňky. Napadlo ho, že Mnemo možná nastavila senzory na svou osobu, možná na tělesnou teplotu nebo na něco jiného. A přepážka se neotevře pro nikoho jiného. Jak znal Mnemo, bylo by jí to podobné. Tu až paranoidní zálibu v zamykání, kódování a utajování. Sevok to nechápal, na Vulkanu dveře neměly zámky. Mnemo to pravděpodobně zdědila po svých tajuplných Přátelských předcích. Co ale Sevok chápal, bylo, že bez použití násilí se dovnitř nedostane. Zachytil prsty za prasklinu a pokusil se ji zvětšit.

Kryt zapraskal a definitivně povolil. Rozlomil se na několik částí, které se sesypaly Sevokovi k nohám. Odhalil mu pohled na tu nejzajímavější energetickou sekci, jakou kdy viděl.

Optická vlákna se proplétala navzájem a spojovala nejrůznější komponenty. Některé Sevok poznával, byly tu přizpůsobovací členy, rozvodné uzly, jističe a nejrůznější součástky jako u normálních zdrojů. Ale v centru toho všeho se vyjímal značně neobvyklý objekt. Tvarem připomínal miniaturizované jádro hyperpohonu, válec z průhledného materiálu zasazený do složité konstrukce přívodů a výstupů. Uvnitř překvapený Sevok uviděl krystaly, vydávající onu namodralou záři. Byl si jistý, že takové krystaly nikdy neviděl, a natáhl ruku, aby si válec s nimi prohlédl podrobněji.

V příštím okamžiku se válel po zemi dva metry od přepážky a svíral si ruku, která ho nesnesitelně brněla. Silové pole kolem energetické sekce se rozjiskřilo, ale téměř okamžitě se zase stalo neviditelným. Sevok si vzpomněl na to mihotání, které viděl ve tmě, vyvolávalo ho zřejmě dráždění pole pokřiveným krytem. Zároveň s ustupující bolestí v ruce mu v hlavě zničehonic zašeptal pocit viny: Slídíš, slídíš bez dovolení. Vulkanec Sevok si pomyslel, že přestálá zkušenost v Badlands mu přeci jen zahrála na nervy víc, než čekal.   

Dobrá, Mnemo tu měla bezpečnostní opatření nezávislá na hlavním zdroji. Sevok se už nesnažil proniknout skrz pole. Jen si krystaly pozorně prohlížel.

Tohle je tedy tajemství Přátelské technologie. Sevok se dohadoval, že pracují podobně jako dilithium, látka, kterou využívaly jako zdroj energie téměř všechny známé civilizace. Proč si je Přátelé tak žárlivě střežili, mu bylo záhadou. Dokonce ani na své cestě Mneminými vzpomínkami nepotkal žádné obrazy, které by se týkaly  tohoto problému. Tuto část paměti měla zřejmě Mnemo lépe střeženou. Až pozná, že odhalil její tajemství, bude se asi zlobit. Sevok však neviděl žádný důvod, proč by neměl znát tajemství lodi, kterou pomáhal stavět. Rozhlédl se po mírně pocuchaném interiéru. Stále tu ještě byly některé z věcí, které instaloval osobně.  

Vyšel z raketoplánu a zajistil jeho vchod. Až se Mnemo uzdraví, uvede ho opět do provozu. Pro Sevoka ale nastal čas odejít. Jejich cesty se nesešly zrovna šťastným způsobem – ani tehdy na Vulkanu, ani teď.  A Sevok se navíc obával chvíle, kdy se Mnemo probudí a uvědomí si, že on už všechno ví.

     Ubíral se chodbami k přechodové komoře. Není to ještě ani pár hodin, kdy tudy šli s kapitánem a Mnemo jim dělala průvodkyni. Stanice už se zase vrátila do všedních kolejí, jako kdyby se žádný Hadarský útok nekonal. Potkal několik lidí, většina si ho se zájmem změřila a hned pospíchala dál. Sevok netušil, zda jen proto, že je cizinec a navíc Vulkanec, anebo jestli se už po stanici rozkřiklo, co se stalo během střetnutí.

U vstupu do přechodové komory ho čekal velitel stanice. Sevok se chtěl rozloučit několika konvenčními frázemi, ale velitel ho zastavil. "Slyšel jsem, že by Mnemo zemřela, kdyby nebylo vás. Chci vám za to poděkovat."

"Veliteli, pravděpodobně by to nepřežil ani jeden z nás, kdyby Mnemo nezavedla loď do Badlands. Bylo to nebezpečné, ale zachránilo nás to."

Velitel se usmál. "Jste příliš skromný. To s Badlands byla ošklivá náhoda. Říkal jsem Mnemo, že se jí ty její maquistické zvyky jednou vymstí."

"Veliteli?" Ten ignoroval pečlivě ovládaný, ale přesto šokovaný podtón v Sevokově hlase, a otevřel dveře.

„Žijte dlouho a blaze, komandére, doufám, že to říkám správně. Snad nebudete na Strážce vzpomínat ve zlém."

***

V naprosté temnotě své kajuty seděla Mnemo na posteli a nevidoucíma očima zírala do tmy před sebou. Tmu ale neviděla. Před jejíma očima byla hlavní obrazovka s rozmazanými obrazy hvězd a zleva slyšela hlas kapitána Lowella. Nejtišeji, jak jen dokázala, naslouchala Mnemo Sevokovým myšlenkám.

Sevok nejspíš neměl ani tušení, že zůstali propojeni. Podcenil ale telepatické schopnosti Přátel. Nebo tu zapůsobil fakt, že Mnemo nebyla čistá Přítelkyně. To Mnemo nevěděla. Věděla ale, že v jejím vědomí zůstala tenounká nitka spojující ji se Sevokem. Když se soustředila, dokázala naslouchat jeho myšlenkám, cítit to co on a vidět jeho očima. Byla si poměrně jistá, že o tom Sevok nemá ani ponětí. Chránila se využít toto spojení také opačným směrem.

Špehoval jsi mě. Myslíš si, že´s odhalil všechna moje tajemství. Ale teď budu špehovat já tebe. Ty ses dopustil kae´at knal´lur, propojení myslí bez dovolení. Nevěděl jsi, že dokážu zachovat kae´at sur, trvalé splynutí. Nejsme aishara, nejsme manželé. Ty o mně nevíš. Ale já jsem s tebou.

Mnemo se spokojeně usmívala.  

linkuj.cz vybrali.sme.sk