Strážce 8

Kapitola osmá.

Na kusu skály o průměru sotva dvacet metrů se krčila zakotvená záchranná kapsle. Uvnitř se tísnili dva lidé a sledovali dění venku. Naskytlo se jim skutečně zajímavé divadlo.

Na jiném asteroidu kousek od nich zazářilo několik světel a odlepil se odtamtud malý raketoplán. Rychle nabíral rychlost a směřoval ke stanici. Z jeho zbraní vyšlehlo několik krátkých záblesků, ale i když překvapená stanice nebyla chráněná štíty, zásahy moc škody nenadělaly. Pak se raketoplán otočil a co nejrychleji prchal pryč. Ze stanice za ním vyrazily jako vosy malé útočné stíhačky, ale brzy bylo jasné, že na Sonny nemají. Raketoplán přešel do hyperprostoru a zmizel. Jeho pronásledovatelé to za chvíli vzdali a navraceli se na stanici.

Sevok se co možná pohodlně posadil a upřel na Mnemo tak tázavý pohled, jaký si jako Vulkanec mohl dovolit. Ta se poskládala naproti němu, sáhla po balíčcích s nouzovými zásobami a začala zároveň se svačinou i s vysvětlováním.

„Tušila jsem, že to možná bude past, a tak jsem využila něčeho, s čím možná nepočítají. Za chvíli, až se to tu trochu uklidní, se dáme do pohybu my. Opovaž se něčeho dotknout. Zvenčí vypadáme jako kus mrtvé skály a tak taky odsud odletíme. Za pár hodin se setkáme se Sonny a konečně si natáhneme nohy."

„Kdo ten raketoplán řídí?"

„Nikdo. Řídí se sám." Mnemo se potichu zasmála. „Tohle je nejlepší trik, jaký jsem kdy vymyslela. Naučila jsem ho všechno, co vím o utíkání a skrývání stop." Na chvíli se odmlčela, Sevok trpělivě čekal. Na její útržkovitý způsob mluvy, přerušovaný návraty do vzpomínek, si už zvykl. Mnemo pokračovala vysvětlujícím tónem: „Je naprogramovaný. Zamete za sebou všechny stopy a pak vyhledá kapsli. Ve chvíli, kdy nás přenášel sem, měl sklopené štíty, jako bychom se měli dopravit do něj. Jeho palubní počítač simuluje dvě známky života. Jednu vulkanskou a jednu napůl lidskou. Všichni Foundeři teď doufám věří, že jsme se přenesli na Sonny, pokusili se poškodit stanici a uletěli pryč. A kdyby ho náhodou dokázali vystopovat a chytit, zničí se sám, ale předtím vyšle kódovanou subprostorovou zprávu o naší poloze na Strážce. Takže jsme v suchu."

Sevok chvíli přemýšlel. Mneminy plány měly vždycky tendenci být zbytečně překombinované, ale musel uznat, že tentokrát to fungovalo. Pak položil otázku, kterou Mnemo musela čekat. „Proč jsi se neobrátila na Flotilu s žádostí o pomoc, když jsi věděla, kde jsem? Značně by jsi zmenšila vlastní riziko."

Mnemo zavrtěla hlavou. „Dva důvody." Ukousla si z nedefinovatelné hmoty, která měla trosečníkům nahradit potravu, a s odhodlaným výrazem ji sežvýkala.

„První. Na tomhle celém podniku mi něco nesedí. Proč plýtvali silami, jenom aby unesli jedinou osobu? A proč zrovna tebe? Říkala jsem si, že třeba zrovna chtějí, aby sem přiletěla nějaká velká loď a pokusila se tě dostat ven silou. Jsou dost vybavení na to, aby sebelepší loď Flotily rozstříleli skrz naskrz. Je to sice blbost, ale nechtěla jsem do toho Flotilu tahat. Krom toho, " dodala zamyšleně, „nevěř Flotile, to bývalo kdysi dobré heslo..." Zamračila se na porci z nouzového balíčku. „Tohle má být k jídlu? Tak nevím, jestli je horší ztroskotat, nebo se potom najíst."

„A ten druhý důvod?"

„Ty. A já. Svého času jsi mi zachránil život, a tak jsem si nemohla nechat ujít příležitost, jak ti to aspoň trochu vrátit."

Sevok naznal, že od posledního jídla na stanici uběhla už dostatečně dlouhá doba, a natáhl se po druhém balíčku. Na rozdíl od Mnemo mu nedělala jeho chuť žádný problém – Mnemo si vzpomněla, jak chutná plomeeková polévka, tradiční vulkanské jídlo, a docela to chápala.

„Myslím, že tu je ještě jeden důvod."

„Jo?"

„Tvůj nelogický sklon k tomu, vrhat se do riskantních situací, jen aby sis dokázala, že na ně stačíš sama."

Mnemo se rozesmála, až se skoro zakuckala drobečkem. „Beru to jako poděkování, komandére."

***

Před jedněmi dveřmi v dlouhé staniční chodbě se setkali dva Foundeři. Navzájem si věnovali letmý pohled místo pozdravu a oba vešli dovnitř. Třetí Founder, velitel celé akce, je již očekával. „Plán vyšel."

Na tváři obou příchozích se kmitl spokojený výraz. „Co následuje teď?" Velitel se sklonil ke stolu a mluvil, zatímco aktivoval počítač.

„Čekání. Oba jsou teď mimo náš dosah, ale důležité je, že také mimo dosah civilizace. Jakmile se objeví blízko některé základně, naši zvědové nám to oznámí. V ten moment začne druhá část plánu." Oba Foundeři se pohodlně usadili a vyčkávali. Velitel přetočil obrazovku počítače tak, aby na ni viděli.

„Přišel čas, abych vás informoval o podrobnostech všech dosavadních akcí."

Na obrazovce se rozzářil obraz hvězdného systému s několika oběžnicemi. Systém začal vypisovat údaje o jediné obydlené, s rozvinutou civilizací. Na oběžné dráze kolovalo mnoho satelitů, stejným dílem vědeckých jako obranných. Po okraji obrazovky běžel sloupec dat – hvězdné časy a vždy několik čísel. Na tvářích posluchačů se začínal objevovat výraz pochopení.

„Toto je planeta Přátel, jak se jí obvykle říká. Nejtajemnější civilizace v Alfa kvadrantu. Případy, kdy mezi sebe vpustili cizince, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. To všechno dávno víte. Dlouho jsme pátrali po tom, co si tak pečlivě stráží. Výsledkem bylo něco, co by nám zaručilo naprostou převahu v jakémkoli kvadrantu. Získat toto tajemství, a válka je navždy ukončena. V náš prospěch."

Obraz se změnil. Na kousku záznamu, trhaném a nezřetelném, který prozrazoval jen chabý výsledek dlouhých pokusů o dekódování původního záznamu, byla vidět zřejmě strojovna lodi neznámého typu.

„Tohle je vše, co se nám podařilo získat. Přátelé jsou skutečnými mistry v kódovaném vysílání. Dívejte se pozorně." Velitel vymezil jeden čtverec na ploše obrázku a zvětšil ho na maximum. Zrnění se ještě zvýšilo, ale přesto se dala rozeznat jakási komora na místě, kde normálně bývá jádro hypermotoru. Tady se však v prostoru komory vznášelo několik namodrale zářících krystalů, obklopených kolektory energie.

„Tyto krystaly jsou alfou a omegou jejich energetiky. Něco takového neovládá žádná známá civilizace. Můžete sami vidět, jak malé množství toho prvku stačí generovat energii pro celou loď, odpovídající svou velikostí našim nejlepším válečným lodím."

„S takovýmto zdrojem energie bychom neměli nepřítele", konstatoval jeden z přihlížejících Founderů.

„To vědí oni také. I když své moci nevyužívají k expanzi, drží ji v nepochopitelné tajnosti. Tady vidíte, jak dopadly naše snahy o získání byť jen vzorku těch krystalů." Velitel ukázal na číslo, které zablikalo na konci sloupce dat, když doběhl na konec. Byl to součet ztrát, které utrpěly Founderské síly při útocích na Přátelské lodě a satelity.

„Nejsou tak silní, abychom je nedokázali porazit. Energii krystalů vůbec nevyužívají k výrobě zbraní – i když nepochybuji, že zbraň typu torpéda na bázi krystalů by byla mnohem ničivější než jakékoli běžné torpédo. Naše ztráty byly způsobeny výlučně jejich značně netypickým způsobem obrany. Jakmile pochopí, že by mohla padnout do zajetí jejich technologie, zničí celou loď i se sebou na palubě. Sebedokonalejší past byla vždycky prohlédnuta, zřejmě díky jejich telepatickým schopnostem. Infiltrace je nemožná z téhož důvodu. Získat tuto látku metodou špionáže je nemožné – a na otevřenou válku s planetou chráněnou Alfa kvadrantem dosud nenastal čas."

Obraz se opět změnil. Foundeři teď hleděli do tváře mladé ženy. Stříbrné oči bez zornic a dlouhé lesklé vlasy stejné barvy podivně kontrastovaly s bezpochyby lidským úsměvem. „Mnemosyne Kostakisová. Dcera pozemského vědce. Poloviční Přítelkyně. Znáte ji z akce u Badlands. Už od té chvíle je všechno podnikáno kvůli ní. A zvláště kvůli jejímu raketoplánu."

Velitel vyvolal obrázek Sonny. „Tuto loď si postavila sama, poté co opustila domovskou planetu. Pak se tam vrátila, aby ji vybavila Přátelskou technologií. Zcela jistě má na palubě krystaly. Nemůžeme však jen tak ovládnout její raketoplán – zničila by ho také. Museli jsme najít nějakou cestu k ní samotné – cestu, na jejímž konci nám ona sama vydá raketoplán do rukou. Tou cestou je tento muž. Vulkanec Sevok, první důstojník na lodi Federace Saratoga. Je mezi nimi vztah, který ještě posílila naše akce u Badlands. Teď konečně máme vše, co potřebujeme. Raketoplán, ji i jeho v našem dosahu. Plán může pokračovat."

Velitel vypnul počítač, posadil se do čela stolu a začal s podrobným popisem plánu. V šedivých tvářích jeho posluchačů se pomalu usazoval spokojený úsměv.

linkuj.cz vybrali.sme.sk