Strážce 13

Kapitola poslední, takzvaná vysvětlovací. Doufám, že jsem vás aspoň v něčem překvapila.

  Kapitola třináctá a poslední

Mnemo seděla v pohodlném křesle a obdivovala neustále se proměňující hvězdné pozadí za oknem kapitánovy pracovny na Saratoze. V místnosti voněla káva a tichý šum bezchybně pracujících motorů ji ukolébával v pocitu klidu a bezpečí.

Odtrhla oči od hvězdné scenérie za oknem a světle modrý pohled upřela na kapitána Lowella, který seděl přímo před ní. Ten si na její najednou tak lidsky vypadající oči zvyknul velice rád. Mnemo si vybavila tu úsměvnou chvíli tehdy na Strážci, kdy na ni kapitán třeštil oči, že umí mluvit. Ztráta stříbrné barvy očí byla daní za prožitý šok ze ztráty krystalů. Mnemo na okamžik zauvažovala, jak by jí slušely obarvené vlasy. Lidský vzhled se jí líbil.

Po její levé ruce seděl Sevok a vypadal opět dokonale ve své vulkanské kůži. Naproti němu se pohodlně rozvaloval velitel stanice Strážce II a občas Mnemo počastoval téměř otcovským pohledem. Mnemo se ještě jednou nadechla té uklidňující atmosféry a pak se obrátila na všechny přítomné zároveň.

„Evidentně jsem tady jediná, kdo od začátku nevěděl, o co šlo, takže byste mi to mohli konečně vysvětlit."

Kapitán si opřel lokty o stůl a pustil se do vyprávění.

„Už od prvního kontaktu s vaší civilizací bylo Admiralitě jasné, že ovládáte nějakou podivuhodnou technologii. Bohužel jsme se museli spokojit s tím, že ji nepoužíváte proti nám, ale musí vám být jasné, že i tak nás nepřestala zajímat."

Mnemo ironicky přikývla. „Samozřejmě. Jediný rozdíl mezi vámi a Foundery je ten, že oni si o ni řekli."  

Kapitán Lowell zvedl ruku ve vyčítavém gestu. „Dovedete se představit, jak těžké je udržet soulad a bezpečnost zároveň? V tak multikulturním kvadrantu? Každopádně, když jste se objevila na Vulkanu, byla to příležitost, které jsme nemohli nevyužít. Myslím ten fakt, že jste si stavěla vlastní loď."

Na kapitánova slova navázal Sevok hlasem, v němž Mnemo postřehla nepatrnou stopu rozmrzelosti. „Admiralita předpokládala, že na loď instaluješ váš zdroj energie. Nechtěli si to nechat jen tak proklouznout. Vybrali mě, abych se s tebou spřátelil a pomáhal ti se stavbou Sonny." Mnemo jenom pobaveně vrtěla hlavou. Taková síť lží a předstírání. A navíc v podání Vulkance, kteří z principu preferují pravdu. Sevok pokračoval.

„Mým úkolem bylo nainstalovat ti do lodi subprostorový vysílač, který vysílal pokaždé, když raketoplán opouštěl hyperprostor. Při přechodu je zlomek sekundy, kdy tachyonová emise zcela zahltí senzory, takže signál byl zevnitř nevystopovatelný . Využil jsem toho, že jsi se moc nevyznala v některých oblastech vnitřních obvodů." Mnemo prolétla hlavou vzpomínka na špatně zapojený komunikační uzel. Byl tehdy opravdu špatně zapojený, nebo si Sevok jen vymýšlel? To už nezjistí. Pak se vynořila vzpomínka na ráno v poušti. Podívala se na Sevoka pohledem, kterým se dívala tenkrát.

„Ten zbytek naší spolupráce byl taky součástí plánu Admirality?" zeptala se nevinně znějícím tónem. Sevok jí pohled vrátil stejně jako tehdy. „Nebyl. Pomáhal jsem ti rád, Přítelkyně."

Pracovnou se rozlehl chraplavý hlas staničního velitele. „Trochu jste jim zabrnkala na nervy, když jste se po návštěvě doma přidala k Maquis. Na pár let vás tak zcela ztratili z dosahu. Badlands byla moc horká půda na to, aby si vaši lodičku přijeli vyzvednout osobně." Velitel si pobaveně měřil kapitána Lowella s odvěkým odstupem těch „ze stanic" k těm „z lodí". Ten ho zarazil a raději dál pokračoval sám.

„Nakonec jsme vás vystopovali na konvojových lodích. To už bylo v době, kdy jste přišla na Strážce. Velitele jsme informovali o tom nejnutnějším. Zhoršovala se situace s Dominiem a Strážce se nacházel v okrajové oblasti, v dosahu Gama kvadrantu. Měl na vás dávat pozor."

„A to taky dělal", složila Mnemo půvabnou poklonu svému nadřízenému, který se skoro začervenal. Aby to skryl, popuzeně zabrblal: „Však to taky bylo zatraceně těžký! Za to lezení do hlavy bych vás kolikrát nejraději..." Mnemo se rozesmála a kapitán Lowell si odkašlal.

„Pak jsem dostal rozkaz přiletět na Strážce."

„Samozřejmě. Zdravotnický materiál na lodi třídy Invisible. Mělo mě to napadnout už tehdy." Kapitán využil příležitosti, jak přehrát kus odpovědnosti zas na někoho jiného, a ukázal na svého prvního důstojníka. „Pan Sevok se měl pokusit přesvědčit vás, abyste technologii zprostředkovala Federaci."

Sevok sepjal prsty v charakteristickém vulkanském gestu a pokračoval. „Tehdy se stalo něco neočekávaného. Na Strážce zaútočila Hadarská loď. Admiralitě bylo okamžitě jasné, že jediná loď by neútočila na stanici bez šance na vítězství. Tehdy jsme zjistili, že Foundeři chtějí získat Přátelskou technologii."

„Ajaj, dva kohouti na jednom smetišti", popíchla Mnemo Sevoka jedním ze svých pozemských rčení, která nechápal. Sevok se ale nenechal vyvést z míry. „Jejich chování ukazovalo, že ani tehdy u Badlands jim nešlo primárně o ukořistění raketoplánu. Zřejmě věděli, že sám o sobě, případně jen s tebou na palubě, by jim byl k ničemu. Proto jsme vyvodili, že to byl spíše jakýsi test. Počítám, že se dozvěděli, že jsme spolu kdysi strávili množství času, a vyložili si to po svém."

Ironií je, že oni jediní si to vyložili správně, co? neodpustila si Mnemo. Sevok ji zpražil naprosto bezvýrazným pohledem. Kapitán vycítil napětí v místnosti a raději si zase vzal slovo.

„Admiralita tehdy přehodnotila svoje plány. Věděli jsme, že prvním cílem teď bude pan Sevok. Trvalo dva roky, než se jim podařilo ho unést. Saratoga to tentokrát trochu schytala", zamračil se při vzpomínce na nedávné přepadení, „i když posádka měla rozkaz neklást výrazný odpor a většina poškození vyhlížela hůř, než jaká skutečně byla."

„Takže jste z pana Sevoka udělali návnadu na mě a na Foundery zároveň", konstatovala Mnemo. Zavrtěla nevěřícně hlavou. „A to jsem si myslela, kdoví jak nemám dobrý plán, jak ho odtamtud dostat bez přispění Flotily."

„Tvůj plán byl mimochodem výborný", vložil se do toho Sevok. „Předstírat útěk raketoplánem a ve skutečnosti uprchnout později v záchranné kapsli. Shodou okolností jsi však jen napodobila plán Founderů. První únos byl předstíraný, aby nás dostali oba dva na Sonny a mohli jej tak snadněji unést později."

Mnemo se bystře podívala na kapitána Lowella, který se provinile usmíval. „Ale tohle jste tehdy nevěděli, že ne?" Kapitán přikývl. „Tehdy ne. Mysleli jsme, že na základně, na kterou unesli pana Sevoka, dojde i k pokusu o získání vašich krystalů. Až když jste se vynořili na Felicity a z okolností vašeho útěku bylo jasné, že to bylo až moc jednoduché, nevěděli jsme, co přesně mají Foundeři za lubem."

„Spojili se s Censtarany", vybavila si Mnemo vzpomínku na prodavače váz. Lowell opět přikývl. „To byla jedna z věcí, kterou jsme vůbec nevěděli. Doufali jsme, že ještě na Felicity budete v bezpečí. Tady velitel dokonce naléhal, že za vámi pošle svého zástupce, abyste se dostala bezpečně domů."

„Mimochodem, šéfinženýr Eversleigh vám vzkazuje, že jestli toho psa bude muset hlídat ještě o den navíc, tak z toho zešílí." pochechtával se velitel. Mnemo se usmála, když si vybavila, že Terry odhalil měňavce dřív než ona.

„Druhý únos byl pro nás nepříjemné překvapení. Saratoga měla jen tři dny na nejnutnější opravy a vy jste zmizeli. Všechno najednou záviselo na tom vysílači. Nejlepší útočný svaz Flotily čekal, odkud se vynoří signál. Zbytek už víte", zakončil vyprávění pan Lowell.

Mnemo chvíli tiše přebírala informace, které se právě dozvěděla. Světle modré oči opět stočila k hvězdnému panoramatu. „Musí vám být líto, že krystaly byly nakonec zničeny."

Kapitán Lowell pokrčil rameny. „Founderská hrozba byla odražena a to je důležitější. Jsme rádi, že nepadly do rukou jim. Pan Sevok nám popsal, jak dokonalé autodestrukční zařízení jste tam měla." Mnemo se při těch slovech podívala na Sevoka s pečlivě skrývaným údivem a ten jí opětoval vulkansky neproniknutelný pohled.

„Každopádně, energie těch krystalů byla úžasná. Rádi bychom je měli. Ale asi to necháme zase na oficiální diplomacii."

Velitel se zvedl a na odchodu z pracovny se zastavil u Mnemina křesla. „Rád vás zas uvidím na Strážci, jestli se budete chtít vrátit", zabručel. Mnemo mu stiskla ruku, ale neodpověděla. Měla o čem přemýšlet. Kapitán Lowell se rozloučil a nechal Mnemo se Sevokem o samotě.

Dívala se na něj a usmívala se. „Na Vulkance lžeš, jako když tiskne, s neuvěřitelnou bravurou." Sevok lehce pokrčil rameny. „Říkal jsem si, že bys ocenila, kdyby se o jejich povaze vědělo co nejmíň. A ve výsledku to pro Federaci neznamená žádný rozdíl."

Mnemo lehce pokyvovala hlavou. „Cítil jsi je, že ano? Slyšel jsi je. Už tehdy na Strážci, když jsi slídil v Sonny. Že mám pravdu?" Sevok se ošil, připomínání jeho role špiona mu nebylo příjemné.

„Myslel jsem si tenkrát, že na mě dolehl ten zážitek v mlhovině. Upřímně, kdo by čekal, že k němu budou mluvit krystaly." Mnemo zavřela oči a nechala se unášet vzpomínkami na domov.

„Žili v našem světě odpradávna. Od nich jsme se učili telepatii. Jsou to bytosti stvořené z energie, vázané na krystalovou mřížku. Komunikují psionicky. Když se naše humanoidní forma vyvinula tak, že jsme mohli začít objevovat vesmír, oni chtěli také. Tak jsme se stali jejich rukama a očima ve vesmíru, výměnou za přebytky jejich energie."  Otevřela oči. „Jsem ráda, že jsi je neprozradil", dodala nečekaně měkce. Sevok pokývnutím akceptoval poděkování.

Mnemo dopila chladnoucí kávu a s cinknutím postavila šálek na stůl. Minulost byla definitivně uzavřena.

„Takže tvá důstojnická kariéra se bude dál slibně rozvíjet?" zeptala se. Sevok vstal a chvíli z okna pozoroval uplývající hvězdy. Pak se otočil s rukama složenýma za zády, vzpřímený a rezervovaný.

„Je tu ještě jedna věc, kterou jsem Admiralitě nezmínil, jak sis jistě všimla." Mnemo vyčkávala.

„Naše propojení. V celém tom běhu událostí od únosu jsem ti to nestihl pořádně vysvětlit. Nevím, kolik toho o mentálních partnerstvích víš." Zavrtěla hlavou na znamení, že skoro nic. „Jenom to, že je nezrušitelné", poznamenala.

Sevok se opět otočil k oknu a pokračoval. „Nejen to. Je taky jedinečné. Stručně řečeno, nemohu se teď oženit s vulkanskou ženou. Naše propojení by mi neumožnilo sdílet manželství s ní." Mnemo se začala cítit nešťastně.

„Co můžu udělat?" zeptala se a silou vůle se přinutila, aby její hlas zněl věcně a nezúčastněně. Vstala a přešla k oknu, zastavila se vedle Sevoka a vzhlédla mu do tváře. Její pohled se setkal s tmavohnědýma očima, které jí připomněly horkost vulkanského slunce a vůni pouštního písku.

„Chci, abys věděla, že jsem celý ten úkol nesnášel od samého začátku", rozhovořil se Sevok. „Souhlasil jsem, protože jsem chápal jeho důležitost pro Federaci, ale nikdy jsem tě nechtěl podvádět, dělat něco za tvými zády. Každý z těch dní, kdy jsme byli spolu, jsem litoval toho, že tam nemohu být prostě jen jako tvůj přítel. Jestli chceš, nikdy už mě nemusíš vidět. Propojení zrušit nedokážu, ale..." Mnemo ho zarazila zavrtěním hlavy.

„Byl jsi tam jako můj přítel. Nezáleží na tom, co jsem nevěděla. Tehdy jsem byla šťastná." Pak se jí do očí vrátila žertovná jiskra. „A nemysli si, že se tě budu chtít zbavit, když tě po všech těch letech konečně mám aspoň kousíček."

Sevok se na ni chvíli pátravě díval, až se z toho Mnemo začala cítit nepříjemně. Pak se jeho výraz poznenáhlu projasňoval a překvapená Mnemo uviděla na jeho tváři cosi jako úsměv. „Myslím, Přítelkyně, že to tak jednoduché mít nebudeš. Jako manželka prvního důstojníka na lodi Flotily budeš muset se svými nezodpovědnými dobrodružstvími rychle skoncovat."

Mnemo na chvíli zavřela oči a když je otevřela, držel Sevok její ruku v dlaních. Vydechla, prohrábla si vlasy a naoko zamyšleně se usmála. „Tebe výměnou za Sonny. To beru."

linkuj.cz vybrali.sme.sk