Poselství pro barona Sršateckého, část třetí

V kalném světle časného jarního rána rozeznávala Estera otisky vlčích tlap v úzkém kruhu okolo vyhaslého ohniště. To a pár chomáčů vlčích chlupů v křovinách okolo, to bylo všechno, co zbylo po nevítané noční návštěvě. Estera se narovnala a nadechla; ve vzduchu byl cítit déšť. Měli bychom si pospíšit, pomyslela si. V Sršateckém průsmyku sice možná straší, ale déšť na horách je nepříjemný vždycky.

Vyrazili tak rychle, jak jim to dovolovala Adalbertova naražená noha. Během snídaně si ho Estera pokoušela udobřit tím, že mu zašila plášť, nepěkně poznamenaný pádem do sklepení. Čarodějova důstojnost tak byla aspoň částečně zrestaurována, ale náladu mu to nezlepšilo.

Silnice se brzy začala kroutit v ostrých serpentinách a skalní hřbety se z obou stran svíraly stále temněji a hrozivěji. Bylo krátce po poledni, přesně jak si Bulva přál, když procházeli střední částí průsmyku. Těžká dešťová mračna se otírala o úbočí kopců po obou stranách cesty, ale naštěstí nepršelo. Silnice si tu hledala nejsnažší cestu v mnoha zákrutech, a tak se stalo, že poutníky přicházející z opačného směru spatřili na poslední chvíli. 

Byli to trpaslíci z Horu, pravděpodobně na cestě za obchodem; statní, se složitě zapletenými vousy a po zuby ozbrojení. Bulva se zakabonil, v ruce si mimoděk nadhodil kladivo a namířil si to prostředkem silnice s výrazem "kdo neuhne, toho rozmáznu" – naštěstí včas ho Estera popadla za loket a důrazným pohledem přiměla k rozumu. Trpasličí skupinka se na okamžik zastavila, aby si vyměnili pozdravy, a Bulvovi neušlo, že jeho kladivo a zejména runy na něm přímo polykají očima. Natolik mu to zvedlo náladu, že se dokonce začal tvářit blahosklonně, což Estera v duchu ohodnotila jako ještě horší. Obě skupiny ale měly naspěch, a tak dusot trpasličích bot brzo zanikl kdesi daleko za nimi. Po zbytek cesty se Bulva držel v konverzaci jediného tématu – trpaslíci "u nás na Východě". V procítěném vypravování nechyběly výrazy jako "verbež", "krysy" a "zahradní ozdoba". 

"Do vedlejší vesnice jednou přišli trpaslíci a víte, co po sobě zanechali?" zakončil Bulva plamennou obžalobu trpasličího plémě řečnickou otázkou.

"Syfilis", odtušila Estera a Bulva oněměl. Zatímco se Adalbert dusil smíchy, Bulva nad představou, že by někdo mohl "něco mít" s trpaslíkem, uplivoval ještě půl hodiny.

Silnice na této straně průsmyku byla obzvlášť rozbitá a místy jen provizorně vyspravená. Adalbertovo tempo se neustále zpomalovalo a přestávky na odpočinek se naopak prodlužovaly, až konečně všichni uznali, že bude lepší najít si místo k přenocování a do Sršatce dojít až zítra. Průsmyk už dávno nechali za sebou a když se Estera občas ohlédla, nemohla si nevšimnout tmavého mraku, který se vznášel mezi skalnatými úbočími. Jakoby průsmyk měl vlastní počasí, napadlo ji, a ne zrovna přívětivé.

Utábořili se nedaleko silnice, na rovném místě, které k tomu účelu zřejmě často sloužilo. Hrubými kameny ohrazené ohniště, tráva udupaná tak, že nikdy nestačila vyrůst, a dokonce děravý kbelík u nedalekého pramene. Po večeři si rozdělili hlídky, Bulva s Adalbertem se zabalili do dek a Estera pozorovala, jak okolní kopce postupně mizí v černočerné tmě.

Málem by byla u ohně usnula, když se jí začalo zdát, že cosi slyší. Nebyla si jistá, zda je to tiché sténání někde blízko, nebo nelidské vytí zdaleka. Po chvilce váhání se přiklonila k druhé možnosti. Vítr vál od průsmyku a přinášel útržky zvuků, ze kterých Esteře mrazilo v zádech. V tu chvíli by ochotně odkývala jakoukoli Bulvovu historku o strašidlech v průsmyku, a pevně doufala, že ta strašidla nemají zájem o výlety mimo své území. Příšerný koncert chvílemi slábl do ztracena, ale vždy se znovu vrátil. Protože se ale žádný ze zvuků, které Estera nedovedla přiřadit žádnému živému tvoru z tohoto světa, nepřibližoval, po čase se upokojila, jak jen to bylo v takové situaci možné, vzbudila Bulvu na jeho hlídku, přikryla si uši dekou a usnula spánkem bezstarostného mládí. 

S prvním šíráním se úhledný váleček přikrývek zahemžil, Estera vystrčila hlavu a rozhlédla se. Bulva zařezával na svém místě, z ohniště se linul poslední pramínek kouře a o pařez opodál se opíral Adalbert s hlavou vyvrácenou a pusou dokořán, spící jako nemluvňátko. Estera šťouchla nohou do Bulvy, vyhrabala se na nohy a odebrala se k prameni umýt si obličej. Voda byla ledová, až Estera sykala, ale aspoň ji to dokonale vzbudilo. Poklekla u ohniště, jednou rukou cpala deku do rance a druhou si upínala do vlasů sponky, když zahlédla Bulvu vlekoucího plný kbelík vody, díru na dně ucpanou dlaní, s nezaměnitelně škodolibým výrazem v obličeji, směrem k Adalbertovi. Vyplivla zbývající sponky z pusy, ale varovat čarodějnického učně už nestačila. Ozvalo se mohuté ŠPLOUCH a Adalbert, v jedné vteřině až moc vzhůru, byl mokrý do poslední nitky.

"To aby sis zapamatoval, že na hlídce se neusíná!" sdělil mu rozjařeně Bulva a ve výborné náladě začal chystat snídani.

Narozdíl od včerejšího pošmourna se nad nimi rozklenula modrá obloha slibující krásný den. Estera vyprávěla noční zážitky, Bulvova fantazie okrášlovala historky obchodních karavan, jen Adalbert kulhal několik metrů napřed a mlčky schnul. Což se mu nakonec podařilo, ještě než se na dohled objevily mohutné hradby města Sršatce. K polednímu prošli bránou a nechali se nasměrovat k baronskému paláci. Byli očekáváni, takže doručení truhličky proběhlo jako na drátkách. K jejich překvapení jim však tajemník barona předal jinou truhličku, aby ji donesli pro změnu do Swordostu. Estera se optala, jestli musí vyrazit na cestu zpátky hned. Byla ujištěna, že povaha zásilky dovoluje, aby její doručení trvalo týden – tajemník nebyl nevšímavý k Adalbertově namožené noze a doporučil jim dobrý hostinec blízko náměstí, kde si budou moci odpočinout. Estera si pomyslela cosi o předražených lokalitách. 

Cestou z paláce Bulva začenichal a neomylně je zavedl k hospodě. Možná neslula jako "oblíbená u hostů ze zahraničí", ale linula se odtamtud vůně jídla tak lákavá, že se naši cestovatelé po třech dnech sucharů a sušeného masa nenechali dlouho přemlouvat. Po pozdním, ale o to lepším obědě se Adalbert odebral do pronajatého pokoje, aby si konečně pořádně odpočinul, a Bulva s Esterou se rozešli po městě.      

linkuj.cz vybrali.sme.sk